ADHD - mýtus nebo porucha mozku?
Převedeme-li řeč čísel na realitu, pak v jedné školní třídě mohou být dvě děti trpící touto poruchou. Pokud není včas diagnostikována a léčena, mohou její důsledky ovlivnit budoucnost těchto dětí: častěji se dopouští delikventního, asociálního, kriminálního chování, mají problémy dokončit školu a jejich sociální vztahy jsou narušené. Varovným údajem je, že většina těchto dětí se k lékaři nikdy nedostane. Jedním z důvodů je malá informovanost o této poruše, kterou je možné účinně léčit.
Pravděpodobně takové dítě znáte: neustále zlobí, zdá se být nevychované, pořád někde pobíhá, nedokáže vydržet u jedné činnosti, trápí ostatní nebo jenom bezduše posedává. Pokud se nejedná o vaše vlastní dítě, možná si říkáte, že by s ním rodiče měli začít něco dělat a dbát na důslednou výchovu. Pokud jste rodičem vy, ptáte se, co děláte špatně.
Na rodičích ani výchově však takové chování nezávisí. ADHD je neurovývojovou poruchou pramenící ze změněné neurobiologie mozku dítěte. Některé chemické látky spolu prostě špatně vycházejí. V posledních patnácti letech se na poli výzkumu ADHD odehrálo mnoho významného, což posunulo tuto poruchu mezi nejlépe prozkoumané dětské psychiatrické diagnózy. Odborníci hovoří o genetické podmíněnosti této poruchy.
Dříve se porucha pozornosti s hyperaktivitou nesprávně označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) nebo lehká dětská encefalopatie (LDE). Dnes se jedná o překonané koncepty, které jsou jako diagnózy z lékařského hlediska chybné. ADHD vychází z americké klasifikace nemocí, v České republice má obdobu v tzv. hyperkinetické poruše, pod kterou se řadí porucha aktivity a pozornosti a hyperkinetická porucha chování.
Někdy je celý koncept ADHD zpochybňován, a to především neodborníky se svérázným pohledem na dětskou psychiku a výchovu. Často dávají vinu rodičům, někdy škole jako instituci, která se dětské chování snaží direktivně standardizovat a nerespektuje individualitu dětí. Tyto argumenty ale neberou v potaz skutečné změny v mozku postiženého dítěte. Stejně jako je někdo epileptik nebo trpí depresemi, ani v případě ADHD se nejedná o výmluvu. A pokyn dítěti „odnauč se takhle chovat“ k ničemu nepovede.
Projevy ADHD lze rozdělit do tří kategorií: příznaky hyperaktivity, impulzivity a nepozornosti. Nejvíce nápadné jsou děti s převládající nadměrnou aktivitou - nedokáží posedět na jednom místě, jsou zbrklé, neustále hovoří, často vyrušují nebo skáčou do řeči jiným. Tato forma ADHD se častěji projevuje u chlapců. Dívky jsou naopak náchylnější k poruchám pozornosti - působí netečně, zasněně, mají potíže s dokončováním úkolů, ztrácí věci, často se straní okolí. Zda se jedná o ADHD, dokáže potvrdit či vyvrátit odborník - dětský psychiatr. Ten také stanoví vhodnou terapii, která se skládá z víceoborového přístupu. Spolupracovat musí psycholog, psychiatr, rodiče i učitelé.
Rodiče ve snaze vyhnout se „stigmatizaci“ svého dítěte návštěvu dětského psychiatra často
odkládají a prodlužují tak trápení sobě i svému dítěti. Ani speciální přístup a výchova většinou nestačí k tomu, aby se podařilo dítěti s ADHD zajistit lepší kvalitu života. Některé příznaky se mohou vlivem určitých výchovných metod zmírnit, mnohé ovšem přetrvají. Je pravda, že v dospělosti ADHD někdy zmizí sama od sebe, ale nevyplatí se na to spoléhat. Důsledky neléčené poruchy mohou být poměrně katastrofální - pacienti jsou náchylnější ke závislostem na drogách, dopouští se kriminálního, asociálního chování a mají problémy v sociálních vztazích. Hyperaktivita se během dospívání transformuje do pocitů vnitřní úzkosti, napětí, deprese. U ADHD je proto nutný komplexní přístup k terapii a především včasná diagnóza.
ADHD je psychiatrickou poruchou, může proto být diagnostikována pouze dětským psychiatrem, případně neurologem. Ten pomocí sady jasných testů odhalí, zda se jedná o poruchu pozornosti, případně zda nejsou přítomné i jiné doprovodné poruchy. Psychiatr může doporučit léky vhodné k usměrnění chemie v mozku dítěte a potlačení negativních příznaků ADHD. Dnešní léky nejsou žádnými uspávacími prostředky, ale pomáhají dítěti s udržením pozornosti a schopností soustředit se. Současně mu umožňují lépe ovládat vlastní chování a tlumí jeho neposednost a mnohomluvnost. Pro léčbu ADHD se používají přípravky Ritalin, Concerta a Strattera. U novějších preparátů na bázi metylfenidátu jejich účinky přetrvávají celý den (lék Concerta). Není tedy třeba brát tabletu více jak jednou denně. Obavy ze závislosti jsou zcela zbytečné - stovky klinických testů po celém světě spolehlivě dokazují, že pokud je celá léčba pod dohledem psychiatra, tak se neobjevuje. Naopak se snižuje riziko možné pozdější konzumace omamných látek.
Léky jako takové ale nefungují samostatně bez výchovné a psychoterapeutické podpory. Zásadní je změnit pohled rodičů a učitelů na chování dítěte a vytvořit pozitivní a důsledné výchovné prostředí. Individuální přístup je klíčový. To ale automaticky neznamená výhody a úlevy pro dítě! Dítě s ADHD by bylo velice rádo normální, zvládalo úkoly, které mu zadáváme, a užívalo si naší chvály. Jen mu to prostě nejde. Na to musí pamatovat všichni, kteří se s malým pacientem dostávají do styku. A především: nezavírat před příznaky ADHD oči a nemyslet si, že z toho dítě jednou vyroste. V sázce je totiž - kromě našich nervů - jeho budoucnost.
Autorem textu je Asociace dospělých pro hyperaktivní děti.
Komentáře
Nějaká porucha učení se dá najít u devadesáti procent dětí.
mám syna,který má diagnosu ADHD,nyní je v 8.tř.,neustále hledáme nějaké alternativy,je to opravdu těžké žít s ADHD,pro nás všechny,ve škole ho stále berou tak,že zlobí,je vulgární,netrpělivý,hlučný,to opravdu je,ale má i opravdu své "dobré" a to je pak ten nejhodnější na světě,nerada bych se uchylovala k lékům,ale pokud to paní lékařka a psycholog doporučí,souhlasit budu hlavně proto,aby jsme měli klid všichni zůčastnění,hlavně můj syn.
http://www.azknihy.cz/medicina/hyperkineticka-porucha--adhd-ivana-drtilkova-omar-sery.html
když jsem chodila byla v první třídě, dětská psycholožka u mě zjistila poruchu ADHD. Ve škole jsem měla problémy s učením a se soustředěním na branou látku a rodičům bylo doporučeno mě přeložit na speciální školu. Jenže rodiče si "postavili hlavu" s tím, že i kdybych měla dochodit základní školu se čtyřkami, na speciální školu mě nedají. Ve druhé třídě jsme dostali jinou paní učitelku, která se ke mně chovala jako k ostatním dětem a tento problém aktivně řešila s mými rodiči. Rodiče se semnou každý den poctivě učili a já u toho nehorázně brečela a "trucovala", ale měli semnou trpělivost. Dnes je mi 20 let a nedovedu si představit, co by semnou bylo, kdybych neměla takové rodiče a od druhé třídy novou paní učitelku, protože jsem studentkou VŠ chemicko-technologické a s úspěchem mohu říci, že se řadím mezi nejlepší studenty v ročníku.
Tímto komentářem bych chtěla sdělit všem rodičům, kteří mají dítě s touto poruchou, že nemají ztrácet naději a trpělivost. Vím, že moje mamka to ne moc dobře psychicky snášela, ale nikdy to nedala předemnou najevo. Jsem mým rodičům nesmírně vděčná a nidky nezapomenu, co pro mě udělali. Jsem ráda, že na mě mohou být pyšní.
Je absolutně nezvladatelná, když má své dny, dokáže mlátit i hlavou do postele. Je divoká, neposedí, lezla už ve 4 měsících. Chodila v 7,5 kolem nábytku a v 9 měsících zcela samostatně. Během těhotenství jsem ležela v nemocnici na udržování (25 týden). Prý to má taky nějaký vliv...Na ADHD ji diagnostikovali až ve druhé třídě. Psycholožka nám řekla, ať ji za každou cenu nedáváme na "zvláštní" školu pro tyto děti. Pak by prý ztratila chuť se změnit i sama ! Zapadla by prostě mezi ostatní stejné děti. Takto ví, že něco není v pořádku a snaží se s tím bojovat. Ritalin jí zatím nedávám (její dědeček zemřel na infarkt ve 38 letech a bohužel testy na srdce nám odmítli udělat, i když má od narození šelesty na srdci a ritalin srdce zatíží). Snášíme občasné výlevy jejího chování a bohužel i poznámky a špatné známky z nedbalosti, nesoustředěnosti. Občas bych potřebovala léky na zklidnění i já...
Já sama jsem tuto poruchu asi měla (bez diagnózy) i když ne v takové míře jako ona.Vzpamatovala jsem se až v 6té třídě s novou učitelkou.
Takže všem přeji pevné nervy !!!
jmenuji se Růžena Jarkulišová a dělám bakalářskou práci na téma Výchova dětí s ADHD a její součástí jsou anonymní dotazníky pro maminky od hyperaktivních dětí. Moc Vás prosím o spolupráci a vyplnění toho dotazníku. Je uveden na této stránce
https://docs.google.com/spreadsheet/viewform?formkey=dERyTDZNQ1pIcTd2V0tzSmxPd1ptOXc6MQ#gid=0
Velmi Vám děkuji.
http://www.youtube.com/watch?v=Zhwu4pSLBRk&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=XjMXTtg8EfE&feature=endscreen&NR=1
ráda bych oslovila lidi, kteří jsou ochotni se anonymně, ale otevřeně svěřit se svými problémy a životními zkušenostmi.
Jedná se o autentické příběhy/osoby a rozhovory s nimi ze kterých vzniknou nejprve materiály a poté kniha rozhovorů o skutečných lidech.
Vše naprosto anonymně. Nemusíte uvést své jméno, svou adresu ani jména jiných osob. Jde mi jen o upřímnost a ochotu sdílet s jinými lidmi své zkušenosti a vnitřní prožitky.
V případě zájmu napiště na mail: [email protected].
Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti
John Virapen - Nežádoucí účinek: SMRT "Podplatil jsem jednoho švédského profesora, abych urychlil registraci léku Prozac ve Švédsku," říká John Virapen. Tato kniha vypráví pravdivý příběh o korupci, podplácení a podvodech. Napsal ji bývalý ředitel farmaceutického koncernu Eli Lilly & Company Dr. John Virapen, který zná interní praktiky a postupy používané ve farmaceutických gigantech. Za 35 let svého mezinárodního působení odpovídal za marketing několika léčiv. Všechna měla nežádoucí účinky. John Virapen šel s pravdou ven a předkládá vám knihu plnou malých tajemství, o kterých jste se vlastně nikdy neměli dozvědět.
http://gnosis9.net/obchod/?john-virapen,257
http://www.drogy.cz/ritalin/kap-co-je-ritalin.html
Milí rodiče,
jsem studentkou VOŠ oboru Předškolní a mimoškolní pedagogiky a dovoluji si Vás tím požádat o vyplnění dotazníku. Výsledky budou zpracovány v mé závěrečné absolventské práci. V žádném případě nebudou dále nikomu a nikde poskytovány.
Dotazník je zcela anonymní.
Cílem tohoto průzkumu je zjistit problematiku rodin s postiženým dítětem.
Děkuji za Váš čas a ochotu ke spolupráci ;) https://www.survio.com/survey/d/V4X9A3D9W3N2I3T9L
- Odpovědět
Pošli odkaz