Nová germánská medicína

Zkoumal pak u svých pacientů, jestli to u nich je také tak, a bylo. Když zveřejnil svou vědeckou práci o původu a léčení rakoviny, kdy je úmrtnost na rakovinu maximálně 5%, byl z kliniky vyhozen. Po mnoha útocích stran veřejných sdělovacích prostředků, lobistů farmaceutického průmyslu a dalších, se musel z Německa vystěhovat.

Základní myšlenky

Dr. Hamer dokazuje, že každé onemocnění je dvoufázové a začíná nějakým biologickým konfliktem či šokem.

· Konflikt nebo šok může být pro dotyčnou osobu ztráta dítěte, partnera, rodičů, práce či domova. Jiným druhem konfliktu může být, když nemůžeme něco zkousnout, něco strávit, když jsme utrpěli ztrátu sebeúcty nebo zažili narušení vlastního revíru a podobně.

· První fázi onemocnění nazýváme konflikt-aktivní. Člověk na tu událost či konflikt stále myslí, nemůže kvůli tomu usnout, má studené končetiny. Tato fáze se nazývá též sympatikotonní, neboť je aktivována ta část nervového systému, která se odborně nazývá sympatikus. Tato část je aktivní v akci, v ohrožení, při stresu.

· Druhá fáze onemocnění se nazývá léčebnou nebo také post-konfliktní , tedy po ukončení konfliktu. Vyznačuje se únavou, zvýšením teploty, bolestmi hlavy, zánětlivými procesy. To, co se v těle během konfliktní fáze pokazilo, se v této léčebné fázi opravuje.

Po ukončení léčebného procesu je člověk opět v normálu, zdráv, ba dokonce zdravější než před začátkem konfliktu, neboť tělo se poučilo – např. po zaplnění děr po kostní rakovině je kostní tkán hustější a pevnější než před tím – čímž chce organismus zabezpečit, že se něco podobného v budoucnu již nestane.

Tělo člověka se v mateřském těle vyvíjí ze třech původních zárodečních plátků, zvané entoderm, mesoderm a ektoderm. Z těchto zárodečních plátků se pak vyvíjí všechny orgány. Pro Novou Medicínu je důležité, že v konflikt-aktivní fázi reagují orgány dvojím způsobem, podle toho, do které skupiny podle zárodečných plátků patří:

1. orgány, vznikající z entodermu a část orgánů vznikajících z mezodermu tvoří v konflikt-aktivní fázi výrůstky, nádory, zvětšují se. Oproti tomu

2. orgány, vznikající z ektodermu a část orgánů vznikajících z mesodermu v konflikt-aktivní fázi zmenšují svoji substanci, tzn. vznikají díry a svrasklost orgánů, popř. se snižuje jejich funkčnost.

V léčebné fázi se v prvním případě za pomocí zánětů narostlá tkáň odbourává, k čemuž nám slouží bakterie. Ve druhém případě se úbytek tkáně rekonstruuje, nově vystavuje, k čemuž nám slouží jiné bakterie a viry. Přesněji řečeno, každý druh konfliktu s příslušným postiženým orgánem používá své typické, k léčení potřebné mikroorganismy.

Dalším objevem je skutečnost, že se na snímcích (pomocí magnetické resonance – CT) mozku v okamžiku začátku konfliktu objeví typické kruhy, vypadající jakoby se hodil do vody kámen. Tyto kruhy jsou vidět ihned po začátku konfliktu, a jejich umístění v mozku udává jak obsah konfliktu, tak orgán, na kterém se tento konflikt projeví.

Tyto kruhy, nazvané podle jejich objevitele HH (Hamersches Herd = Hamerské ohnisko), takto vypadají po celou dobu konflikt-aktivní fáze. Když dojde k vyřešení konfliktu, začíná se HH měnit: do oblasti místa soustředných kruhů se nabírá tekutina, vzniká edém neboli otok v mozku. Ten je příčinou již zmíněných bolestí hlavy v léčebné fázi. Vrcholem a též kritickým momentem léčebné fáze je pak, když mozek za pomoci otoku provedl své opravy a nyní se ho snaží vypudit. Mozek se na místě HH stáhne, aby vytlačil již přebytečnou vodu, což způsobí epileptoidní symptomy v oblasti, pro kterou je tato část mozku příslušná. To znamená že dotyčný příslušný orgán může na několik vteřin i minut být neschopen funkce. Kritická je tato situace zejména u srdce (klasický příklad infarkt myokardu), méně nebezpečné je to u orgánů, jejichž chvilková nečinnost život pacienta neohrožuje.

Pro lékaře, kteří by chtěli používat Novou Medicínu, je ovšem potřeba znát ještě jeden důležitý objev Dr. Hamera, tj. zákonitost pravé a levé ruky. Přiřazení orgánu k určitému místu v mozku se u těchto dvou skupin liší. Při konfliktu „ztráty partnera“ budou mít pravačky postižený jiný orgán než levačky. Zrovna tak u jiných konfliktů. Pro lékaře je tedy nutné vědět, zda je pacient pravák nebo levák, aby mohl správně přiřadit umístění HH v mozku a příslušný orgán v těle.

Na tisících pacientech bylo dokázáno, že objevy Dr. Hamera platí ve všech případech bez výjimky. Tyto poznatky už existují od roku 1981. Masivně se však potlačují. Neboť kdyby se podle nich léčilo, byly by prázdné nemocnice, prázdné psychiatrie, stejně jako ohromný výpadek zisku a mnoho nezaměstnaných ve všech povoláních, patřících k lékařsky-průmyslovému komplexu. Tyto biologické zákonitosti nalezl Dr. Hamer empiricky. Byly jím doposud dokumentovány na přinejmenším 20.000 případech a bez výjimky potvrzeny. Dají se přezkoušet všude, kdykoliv a na každém libovolném pacientovi.

Zdroj: časopis Medium

Oficiální stránky Nové Germánské medicíny: http://www.newmedicine.ca/