Reklama

Vztah prarodičů a vnuků

Pro prarodiče je vztah k vnukům něco jako druhé rodičovství. Přitom už nemají přímou odpovědnost za výchovu, a tak jsou tolerantnější a víc děti rozmazlují. Mnozí prarodiče udělají cokoli, jen aby potřeby svého vnoučka uspokojili. I sebemenší jeho přání zaznívá do jejich uší jako líbezný příkaz.

Francouzský filozof Jean-Paul Sartre se o tom ve svých vzpomínkách vyjádřil takto: „Stačilo, abych měl hlad, a moje babička byla zděšením celá bez sebe.“

Prarodiče jsou pro své vnoučky obohacením tehdy, jestliže všichni členové rodiny mají na paměti několik samozřejmostí:

Prarodiče se často ocitají v rozporuplném postavení. Na jedné straně jsou oblíbeni jako hlídači dětí, ale na druhé straně by je jejich dospělé děti nejraději samy hlídaly, aby vnoučata byla vychovávána stejným způsobem, jako to dělají oni sami. To jsou ovšem přílišné požadavky. Dědečkové a babičky vychovávají zkrátka jinak a vytvářejí si ke svým vnoučatům vlastní, osobitý vztah. Mají své vlastní životní zkušenosti a ty pro ně mají absolutní platnost. Mnohdy jsou prarodiče přístupni změnám, jen si chtějí sami určovat tempo jejich průběhu.

Když svěřujeme děti prarodičům, předáváme jim také odpovědnost. Důvěřujte svým dětem - ony už samy poznají rozdíly mezi dvojí výchovou, samy jsou schopné zvážit pro a proti každé z nich. Jsou obvykle schopné ocenit specifi čnost jednotlivých výchovných stylů. Dědečkové a babičky reagují méně zatíženě, moudřeji, méně vymezují a omezují, někdy i rozmazlují. To proto, že disponují zkušenostmi, které jim poskytují spolehlivou základnu.

Reklama

Závislost na rodičích, kterou děti pociťují, se relativizuje, když v době dospívání poznávají, že jejich vlastní rodiče také jsou nebo byli nedokonalí. Opora v orientaci, kterou dětem poskytují prarodiče, je pak šancí, jak omezit zdánlivou všemocnost rodičů. Dědeček a babička tím přispívají ke zlidštění rodičů v očích dětí, k jejich odbožštění. Děti jsou na svých rodičích závislé. Rodiče mají odpovědnost za jejich výchovu a připadá jim, že mají povinnost starat se všemožně o jejich blaho. Tím se dostávají do mocenského postavení, které mohou prarodiče relativizovat - nesmějí ho však zpochybňovat. Když prarodiče vyprávějí vnoučatům o svých dětech, tedy o jejich otci a matce, dozvídají se vnoučata zhusta zajímavé zamlčované podrobnosti ze života svých rodičů. Především slyší, že ani jejich rodiče nebyli dokonalí.

Zdroj: Výchova dětí krok za krokem (Portál)

Reklama

Komentáře

Véja (So, 16. 9. 2017 - 10:09)
Prarodiče dost často jdou proti výchově rodičů - pokud to je občasné rozmazlování, tak je to v pořádku, to k babičce patří, ale pokud pravidelně říkají na vše pravý opak než rodiče, tak je problém.
babička (So, 16. 9. 2017 - 10:09)
Prarodiče dost často jdou...Možná je to tím, že my vidíme chyby, které se rodiče ve výchově dopouštějí. Taky to vidím, ale mlčím, protože na to rodiče musí přijít a přijdou, většinou ale pozdě.
Reklama