Léčení nemocí masážemi chodidel
Reflexologové léčí nemoci určitých částí těla masážemi tzv. reflexních oblastí na chodidlech. Tvrdí, že jednotlivé oblasti mají k částem těla určitý vztah. K čemu vlastně dochází při masírování reflexních oblastí, to se dosud neví a nedá se ani vědecky vysvětlit. Předpokládá se však, že nemoc vzniká zablokováním "energetických kanálů", což některou oblast poškodí. Masáží se usiluje o odbourání této blokády, aby energie mohla opět volně proudit a toto poškození vyléčit.

Reflexologové považují chodidlo za jakési "zrcadlo těla", přičemž levé chodidlo zobrazuje levou stranu těla, pravé stranu pravou. Různé části plosky nohy jsou nějakým způsobem spojeny s močovým měchýřem, ledvinami a plícemi, palec s hlavou a mozkem, ostatní prsty s dutinami. K uzdravení přiměje tělo pouhá masáž bez jakýchkoli léků nebo nástrojů.
Reflexologie prý vznikla v Číně asi před 5000 lety, v době, kdy se k napravování energetických polí v těle používalo tlaku (viz AKUPRESURA, AKUPUNKTURA). Rovněž staří Egypťané používali určitou formu reflexologie, jak je vidět na malbách na stěnách hrobky v Saqqaře jižně od Káhiry asi z roku 2330 př. Kr.

Na Západě ji však zavedl až kolem roku 1913 americký ušní, nosní a krční lékař dr. William Fitzgerald. Vypracoval metodu, kterou nazval LÉČENÍ ZÓN a při které se léčí tlakem na určité části těla buď rukama, nebo speciálními nástroji.
Rozdělil tělo na deset zón nebo kanálů, kterými, jak tvrdil, proudí životní energie. Zóny se táhnou od palců na nohou tělem vzhůru do hlavy a pak opět dolů do rukou. Všechny jsou stejně široké a zahrnují všechny orgány a všechny části těla.
Např. vyvíjení tlaku na oblast v zóně ucha má anestetický účinek, který umrtví eventuální bolest v uchu. Je to podobné, jako když někdo při bolesti zatne zuby, anebo se u zubaře rukama chytí křesla. Tito lidé bezděčně používají určitý způsob reflexní terapie, aby zvládli běžné nepříjemné situace.

Počátkem 30. let na práci dr. Fitzgeralda navázala americká terapeutka Eunice lnghamová, která vydala o reflexní terapii dvě populární knihy s názvy Příběhy, které by mohla vyprávět chodidla (Stories the Feet Can Tell) a příběhy, které vyprávěla chodidla (Stories the Feet Have Told) Na rozdíl od dr. Fitzgeralda však nepracovala s různými úseky zón, soustředěním pozornosti na chodidla léčila celé tělo.

Komu může reflexní terapie pomoci:
Tento způsob léčby rozhodné není "všemocný", ale používá se k léčení řady běžných nemocí včetně bolestí zad, zažívacích obtíží, migrény, menstruačních obtíži, obtíží vedlejších nosních dutin a stresu. Údajně byl zaznamenán úspěch i při léčbě vážnějších nemocí, např. při srdečních obtížích, roztroušené skleróze a mrtvici. Reflexologové dokonce tvrdí, že mohou někdy odhalit i hrozící nebo latentní nemoc a pak jí preventivně léčit nebo eventuálně doporučit pacienta ke specialistovi.

Pokud se podrobíme této terapii pravidelně jednou za měsíc nebo za dva, udržíme se patrně v dobré zdravotní kondici - a dozvíme se včas o varovných signálech nemocí.
Jelikož účinek této léčby bývá často velice silný, není reflexní terapie vždy vhodná během těhotenství nebo při artritidě na chodidlech, při cukrovce, některých srdečních poruchách, osteoporóze (řídnutí kostí), flebitidě (zánětu žil) a obtížích štítné žlázy. V takových případech se léčba musí provádět velice opatrně-nebo vůbec ne.