Reklama

Životní styl moderního člověka

Každý z nás žije osobitým životním stylem. Někdo buduje profesní kariéru a pro jiného je základní osou jeho života rodina, někdo se seberealizuje v práci a jiný prostřednictvím svého koníčka ve volném čase. Život jednoho je řízený určitým duchovním modelem a druhý nemůže existovat bez obchodních center a jejich zboží, jeden třídí odpady a šetří přírodu a druhého nechávají ekologické problémy chladným...

Naše životní styly jsou velice rozmanité, přesto mají některé společné rysy, vyplývající ze sociálních a ekonomických podmínek současné společnosti - na jedné straně zpohodlnění a na straně druhé uspěchanost. Zdánlivě jde o protiklady, protože pohodlný člověk obvykle nespěchá a uspěchaný zase nemívá čas na pohodlnost.

Jaké to bylo, když jsme museli do spořitelny chodit?

Člověk současné civilizace se naučil velice úspěšně nahrazovat přirozený pohyb všude,
kde to jen jde - místo toho, abychom chodili pěšky, řídíme auto, používáme dálkový ovladač, který změní televizní program, aniž bychom se museli zvednout z křesla, knihovnu navštěvujeme virtuálně ze židle u počítače... Příležitostí k přirozenému pohybu ubývalo
už před érou PC, ale před masovým rozšířením osobních počítačů jsme přece jen museli alespoň občas někam dojít. Možná si vzpomenete na zhruba deset let starou televizní reklamu, kde se pubertální dívka ptá otce: „A tati, jaké to bylo, když jste museli do spořitelny chodit?“. Mimochodem, vzpomínáte si, jaké to bylo? Právě osobní počítač nejspíš zasadil poslední ránu našim obyčejným každodenním pohybovým aktivitám - kdo ještě potřebuje někam chodit, když můžeme hrát online hry s přáteli, pořádat videokonference s kolegy nebo jednat s úřady přes elektronický podpis?

Naši fyzickou schránku tak může zachránit jen cílený pohyb, tedy sport. Konec konců drtivá většina sportů napodobuje aktivity, které dříve zachovávaly a ochraňovaly život. Není náhodou, že lékaři v posledních letech intenzivně propagují chůzi jako nejzdravější a přitom univerzální lidský pohyb, vhodný pro každého. Doporučení chůze (nejnověji ,po nordicku' s trekingovými holemi) je možné najít i v programech kurzů, které nás mají naučit relaxovat nebo docela obyčejně odpočívat. Odpočívat už totiž vůbec neumíme, nemáme na to čas.  

Reklama

Když ušetříme trochu času, děláme všechno možné,
abychom ho ušetřili ještě více...

Uspěchanost, časový stres a hektičnost se odráží ve známých povzdeších „Nemám čas!“
a „Nestíhám!“, které dnes vyslovují lidé bez ohledu na věk, pohlaví, rodinný stav, vzdělání, místo bydliště. Všichni tyto větičky (musí být krátké, protože na delší není čas) vyslovují s upřímným přesvědčením o jejich pravdivosti a zároveň nezměnitelnosti - protože úspěšný může být jen ten, kdo je výkonný, a nejvýkonnější je ten, kdo vyřídí co nejvíce záležitostí v co nejkratším čase. Tito ,štvanci' patří do tzv. nonstop společnosti (společnosti 24 hodin), která jakoby usiluje o to zbavit se spánku jako jednoho z mála posledních delších časových úseků, kdy člověk nemůže nic dělat - kdy nemůže pokračovat v aktivitách, které přes den nestihl, ať spěchal sebevíc. Protagonistka reklamy na jeden vyživující noční krém to řekla naplno: „Tento krém je nejlepší, protože pro sebe mohu něco dělat i v noci, i když spím.“

Nonstop společnost má však více možností - 24 hodin denně můžeme sledovat jeden z mnoha televizních kanálů, nakupovat (online a dokonce i v některých kamenných obchodech), vybírat své peníze z bankomatů, odpovídat na e-mailovou poštu, komunikovat přes chaty
a hrát online hry, účastnit se pracovní videokonference napříč kontinenty. Že se bez spánku lidská bytost fyzicky a tím spíše psychicky neobejde, je pro nonstop společnost věc druhá...

Uspěchanost, časový stres a hektičnost podněcují k vynalézání vymožeností, které na jedné straně usnadňují život, ale na straně druhé paradoxně přispívají k ještě větší uspěchanosti, časovému stresu a hektičnosti. Například myčka nádobí. Když bude místo nás mýt nádobí myčka, ušetříme tím svůj čas a nebudeme muset tolik spěchat. Jenže ve skutečnosti to bývá jinak, tímto způsobem ušetřený čas obvykle nevyužíváme k rozvolnění harmonogramu dne, ale k tomu, abychom do svého denního plánu zahrnuli další aktivity. Řadu činností dnes můžeme vykonávat snadněji a rychleji než kdykoli předtím, ale čas jsme tím neušetřili. Naopak, máme ho méně než kdykoli předtím, protože přibylo úkolů, které musíme nutně zařídit. Německý psycholog Erich Fromm tento paradox vyjádřil úvahou o tom, že se lidé štvou, aby ušetřili trochu času, a když ho ušetří, dělají všechno možné, aby ho ušetřili ještě více, až konečně zcela uštvaní padnou.

Spěchejme pomalu!

Většina tendencí mívá i své protitendence, v případě zrychlování životního stylu jsou protitendencí vyznavači hesla ,downspeeding' (přibrzdit), kteří si říkají ,slobbies' (z označení ,slow but better working people' - pomalu, zato lépe pracující lidé). Mnoho z nás se však k úvahám o rychlosti a pomalosti životního stylu nebo dokonce o možnosti změnit svůj životní styl dostane až tehdy, kdy spěchat nemůže - v tichu a klidu na nemocničním lůžku se přemýšlí moc dobře (pokud ovšem necháme notebook doma).    

PhDr. Jana Duffková, CSc.
katedra sociologie FF UK

Reklama

Komentáře

mango (Út, 1. 9. 2015 - 11:09)
co letí - kněz
Honil (Út, 14. 8. 2018 - 10:08)
Leze mi na nervy, jak se lidi pořád snaží diktovat druhým, jak by měli žít, pracovat, ženit se, mít děti, brát si hypotéky a stresovat se. Lidi se pořád za něčím honí a nechápou, že vůbec nemusejí. Dřou se a stresujou, aby byli bohatí a měli díky tomu pohodlný život. A přitom netuší, že pohodlný život můžou mít už teď a úplně bez práce. Já nedělám vůbec nic, celé dny jen spím nebo čumím na porno a honím si ho pořád a jsem s tím spokojenej. Nemusím se o nic snažit, protože dokud můžu honit, mám všechno co potřebuju. V pohodě mi stačí sociální dávky, nějaké drahé jídlo i koníčky oželím, pracovat mě nebaví a sahat na holky v reálu se štítím, protože jim smrdí vaginy a šíří pohlavně přenosné nemoci. Protože kašlu na holky, nemusím utrácet za hadry a parfémy, stačí mi tepláky. Nemusím utrácet za posilovny a dřít se tam jak magor, protože nikomu nevadí, že jsem tlustej. Svůj život žiju naplno, když si občas sním párek s chlebem nebo rohlík s vlašákem, na noc si dám lahváče a jinak celé dny sedím u počítače, čumím na anální porno a můžu jen honit a honit a honit. To je můj smysl života a nemám důvod to měnit. No money, no job, no girlfriend, no problem.
Reklama