Tanečník a tanec

Existuje příběh o tom, jak se rabi Chajim z Krosna, další učedník Baalšemtova, jednou zastavil se svými studenty, aby se podíval na muže, který tančil na lanu nataženém mezi dvěma budovami. Rabiho Chajima představení natolik vtáhlo, že se ho jeho stoupenci ptali, co jej tak fascinuje na tak nicotném cirkusovém představení. "Tento člověk," vysvětloval jim, "riskuje svůj život a já nevím jistě, proč to dělá. S jistotou však vím, že když kráčí po laně, nemůže myslet na krok, který právě udělal, nebo na krok, který teď udělá; nemůže ani myslet na to, kde je; jestliže by na to myslel, spadl by a přivodil by si tak smrt. Musí si naprosto neuvědomovat sebe!"

Podobně mi jednou má dospívající dcera vysvětlovala: "Nemůžeš tancovat, jestliže se staráš o to, jak na tanečním parketu vypadáš. Musíš se cele poddat hudbě; nech ji, ať ti sama řekne, co máš dělat; úplně si přestaň uvědomovat sám sebe. Že tancuješ, se dozvíš jedině tak, že když hudba ztichne, vůbec nevíš, že jsi tančil."

V našem sboru máme zvyk tančit o svátku Simchat Tóra, což jsou oslavy, kdy dokončujeme celoroční čtení Tóry a začínáme znovu. Před mnoha lety přišla má žena s nápadem, že celý svitek rozvineme a členové sboru - z nichž každý drží jeho část - utvoří velký kruh. Je to úchvatný pohled. Po symbolickém zopakování všech Pěti knih Mojžíšových se Tóra opět svine a poté spustí Klezmer Conservatory Band (skupina, která hraje jidiš revival-jazz). Přicházejí lidé zblízka i zdáli. Tanec trvá několik hodin.

Jednou jsem se zeptal jednoho sovětského židovského refusenika, který krátce předtím přijel do Spojených států, co si myslí o naší oslavě Simchat Tóra. K mému překvapení mi řekl, že přestože byla velice krásná, v Leningradu je Simchat Tóra lepší. (V Leningradu představuje každoročně Simchat Tóra jedinou příležitost, kdy se celé refusenické společenství shromáždí před synagogou. Jsou oprávněně podezřívaví vůči tomu a těm, které sovětská vláda pustí dovnitř.) Jeho odpověď ve mně vzbudila zvědavost a zároveň se mě trochu dotkla. "A v čem je lepší?" zeptal jsem se.

"Když v Leningradu," vysvětloval, "o svátku Simchat Tóra tancujete před synagogou, musíte předpokládat, že tajná policie může každého vyfotografovat. To znamená, že budete identifikováni a dříve či později bude upozorněn váš zaměstnavatel. Vzhledem k tomu, že takový tanec se považuje za protisovětský, musíte být připraveni, že přijdete o zaměstnání! Takže chápete," pokračoval, "že tancovat za takových okolností je něco jiného."

Kladl jsem si otázku, zda bych měl duchovní kuráž se takto odevzdaně pustit do tance. Nebo jak by to asi vypadalo, když by se člověk do něčeho vložil cele? Když by dovolil, aby jeho já bylo jako nic.

Zdroj: Lawrence Kushner: Na tomto místě byl Bůh a Já, já jsem to nevěděl. Nalézání Já, spirituality a nejvyššího smyslu v židovské tradici. Nakladatelstvi Dharmagaia.