Reklama

Osud - je nevyhnutelný?

Jak dalece vládne osud slepě a jak dalece prozíravě? Jak dalece má to či ono smysl a jak dalece to nemá? Jak to s tím osudem vlastně je? Co je příčinou nešťastné náhody? Je možné, že se některé věci stávají bezdůvodně?

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním. Quidquid erit, superanda omnis fortuna ferendo est......
Vergilius (Aen.V,710)

Svolného osud vede, vzpurného vleče. Ducunt volentem fata, nolentem trahunt......
Seneca (Ep.107,11)

Většina lidí si osud představuje jako vliv mimoosobních a nadosobních sil, nad nimiž nemá žádnou moc. Působí li tyto síly příznivě, cítí se obšťastněni a více nad tím nepřemýšlejí. Jsou -li ty síly nepříznivé, jsou rozhořčeni nebo smutní. A tak považují náš osud (tuto dobrotivou či hrůznou moc a zákonitost), který zakoušíme, za objektivní fakt, který změnit nemůžeme.

Hlavní snahou naší doby jsou opatření, která směřují proti nejistotám osudu. Sám socialismus byl takovou velkou pojistkou, vzpomeňme ale na další pojistky a pojišťovny, které nás provázejí životem. Cílem toho všeho je změnit zásahy osudu a v pozadí těchto snah je lidský strach. Tohoto strachu se zbavíme částečně tím, že převezmeme vlastní zodpovědnost vůči osudu za to, co prožíváme a co se nám děje.

Reklama

Osud lidí jako celku bude takový, jaký si zasluhují
A.Einstein

Zákon karmy vyzývá člověka, aby se snažil převzít zodpovědnost za svůj osud- to však člověk současnosti odmítá. Lidé si vytvořili a vytvářejí řadu perfektních teorií, která je zbavuje zodpovědnosti a vinu přenášejí jednou na společnost, jindy na zlý osud, genetiku, bakterie, parazity, viry....

Někteří proti tomuto pojetí osudu bojují a snaží se jej překonat a i zlepšit. Tito lidé vnímají, že osud vyrůstá z našeho charakteru, z našeho chtění, cítění a myšlení a že svůj osud si i vytváříme tím, že děláme chyby, sledujeme určité cíle a provádíme určité výkony. A právě v místě střetu těchto dvou osudových tendencí zakoušíme svůj vlastní opravdový osud. Nikdy nemůžeme uniknout určitým objektivním skutečnostem nebo událostem, ale ani je nemůžeme přijmout bez reakce. Z vlastního rozhodnutí se snažíme na ně získat vliv, protože "Kdo se sám změní, ten změní i svět."

Osud si představuji jako klikatou cestu, která vede nahoru a přitom vrcholek hory nevidím , protože je skryt v mlze a mracích. Tuto cestu nahoru můžeme vyšlapat poměrně bezpečně nalepeni na skálu, můžeme ji vyjet autem rychle i pomalu s rozsvícenými i zhasnutými světly, můžeme jít i po kraji cesty přes balvany s rizikem, že se zřítíme ze srázu dolů. Můžeme jít sami, ve dvou i ve skupině, můžeme i někoho nést nebo býti i neseni. Způsob si volíme sami, záleží na našem založení, pohodlnosti, na tom jak rychle chceme být nahoře nebo jak chceme vychutnat okolí. Je na nás, jak jsme obezřetní či jak hodláme riskovat. To je naše svobodná volba a naše částečně ovlivnění svého osudu. To, jestli se na nás seshora vyřítí auto, spadne kámen, uhodí blesk- to nezáleží na nás. A tak je vlastně náš osud v nás a současně i mimo nás.

Osud je do určité míry v našich rukou. Je i na nás, zda se vyhneme omylům a jakou si vybereme cestu. Kdo jsem, co chci a co mohu- toto poznání sama sebe a poznání hranic svých možností je ta jedna část našeho "subjektivního " osudu. Člověk "trpného" založení bude překážky, stavěné v cestu, chápat jako "objektivně dané", zatímco člověk "aktivního"založení bude tyto překážky zdolávat a vtiskne tak svou vůli osudu, co proniká zvenčí.

Kontinuitu osudu můžeš změnit v diskontinuitu
V.Vojtík

Zde se mi vybavuje příběh A.P. Maresjeva, který ve 2.světové válce byl sestřelen a on těžce zraněn. S umrzlými nohami za krutých podmínek přežil a doplazil se do bezpečí. Po amputaci nohou a osvojení protéz byl po roce opět zařazen do stíhacího leteckého pluku (Příběh opravdového člověka). Jiný na jeho místě by asi umrzl.

Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
Konfucius

O charakteru svého osudu rozhodujeme my, záleží to na našich schopnostech, vytrvalosti a odvaze. A nemá-li někdo tyto ctnosti? Pak možná jeho cíle v něm nežijí dosti silně nebo vytknuté úkoly nebere vážně. Každý nese svůj osud jako skrytou vůli v sobě. Mnohé z toho, co se v jeho životě jeví jako utrpení či neštěstí je často ale výsledek jeho chtění. Předem není určeno, co je pro nás negativní určení osudu. Člověk totiž roste se "svými velkými cíli". Když totiž něco skutečně potřebujete a po něčem opravdu toužíte, tak to nejspíše i dostanete.

Někdo argumentuje tím, že utrpení je tu proto, aby člověka zušlechtilo, že smyslem utrpení je napravení toho, co je v člověku špatného. Smyslem trápení má být očištění člověka od jeho povrchnosti a zpyšnění. S tím nemohu souhlasit, to by byl vlastně trest za nějaké provinění, kterého jsem se třeba ani nedopustil. Jiný hledá souvislosti a snaží se najít smysl ve všem, co se děje. Tvrdí, že utrpení má vždy smysl. Proč ale trvat na tom, že absolutně všechno má mít svůj smysl?

Dokážu pochopit, že třeba letecká katastrofa je způsobena tím, že se opotřebovala nějaká součástka, že pilot dostal infarkt, že se do letadla dostala výbušnina. Nedokážu ale pochopit, proč třeba panu XY nezazvonil jeho jinak spolehlivý budík a díky tomu přežil, protože letadlo odletělo bez něj. Někdo by řekl, že to byla Boží vůle. Ale byla to i Boží vůle, že zemřelo 170 lidí? Ne, byla to náhoda. Ano, takové náhody patří do skupiny zel, které jsou na naší vůli nezávislé. Musíme se s nimi naučit žít, musíme je přijmout a smířit se s nimi. My, kteří nejsme tak zataženi do té které konkrétní tragedie si uvědomujeme, že se takové věci stávají, nemají žádného smyslu a musíme je přijmout jako přijímáme zemětřesení, hurikány či zemskou přitažlivost- nic z toho nemůžeme ovlivnit a nejsme za to ani vinni.

A lze ovlivnit náhodu? Jdete po ulici a spadne na vás římsa a pohřbí vás. Žijeme snad ve světle plném nesmyslných náhod? Náhody patří nevyhnutelně k naší existenci. Kdyby se všechno řídilo podle předem stanoveného pořádku, žili bychom mechanicky. Výskyt náhod nás nutí k otázkám a udržuje nás v neklidu. A tak nám připadá ve světě ta úloha, abychom náhodné občas od sebe odvrhli a občas si náhodné přisvojili.

Osud nejsou neúprosné hodiny ani načasovaná bomba, je to ohromný slepý pavouk, který smrtelně kousne toho, kdo se mu příliš přiblíží, je to veliký smrtící hmyz, který ztěžka poletuje a krouží okolo lidských světel. Musíte umět čas od času zhasnout lampu a poskytnout mu tak čas, aby zaletěl jinam.
J.Dutourd

Tím, jak si razíme cestu vlastní silou, dospějeme k poznání skutečnosti, která je více než čistou náhodou. Nechceme-li se zbavit pevné půdy pod nohama, nemůžeme setrvávat v přesvědčení o nesmyslnosti a nespravedlnosti osudu, který vládne v nás nebo nad námi. Každý spíše si má klást otázku: "Co znamená toto osudné dění?", "Co mi tím chce naznačit?" Když už se něco stalo, tak se nesmíme ptát: "Proč já?" "Čím jsem se provinil?" "Proč se to stalo mně?", ale měli bychom se ptát:" Co s tím mám dělat, když už se to stalo a jak to zvládnu?". Ta větší i menší neštěstí, která se nám stávají, nemají žádný smysl sama o sobě, ale nějaký smysl jim můžeme dát my- a to tím svým postojem, který k tomu zaujmeme. Všechno, co se děje na světě nemůžeme ovlivnit, ale můžeme ovlivnit to, jak se k tomu postavíme, aby nás to nesrazilo na kolena a nezničilo.

Jen bytostným se staň, neb svět až pomine, náhoda opadne, však bytost nezhyne
Angel Silesius

Autorem článku je MUDr.Ilgner Miroslav. Jeho internetovou stránku najdete zde.

Reklama

Komentáře

k.-Karolína (So, 6. 1. 2007 - 15:01)
Věříte na osud?
Reny (Ne, 7. 1. 2007 - 12:01)
Věřím, myslím si, že vše má člověk v životě dané, že sice něco málo může ovlivnit, ale hodně nepatrně.
xxcd (Ne, 7. 1. 2007 - 12:01)
I to, co člověk ovlivní je vlastně osud a můžeme říci, že to, co ovlivnil, tak bylo vlastně dané také.
Miňonka. (Ne, 7. 1. 2007 - 14:01)
Na osud,věřím hodně.Mým osudem bylo třeba bylo potkat mou lásku ale jak s tím naložím záleží už jen a jen na mně.Chci tím říct,že ve velké většině,ho máme ve svých rukou.
V (Ne, 7. 1. 2007 - 19:01)
podle mě osud jen určí zásadní mantinely v životě, ale jinak máme život ve svých rukou(snad)!
Pozor!!!!!!!!!!! (Ne, 7. 1. 2007 - 22:01)
7. 1. 2007 22:33:50, Pozor!!!!!!!!!!!
Pozor všem! Už je tu zase!
xxcd je otravnej a jak se na nějaké diskusi usadí, tak ji zničí a už se ho nezbavíte, proto na nej nereagujte, jinak se na vás přilepí a je konec.
Je to strašně namyšlenej BLB!
xxcd (Ne, 7. 1. 2007 - 23:01)
Já se jmenuji Jakub a jsem z Brna, studuji ČUT. Moje ICQ číslo je: 236-211-511, můj Nick je:xxx
xxcd (Ne, 7. 1. 2007 - 23:01)
Kdyžtak VUT :-)))))))) Všem se omlouvám, co někdo dělá za mě a myslí si, že je originální :)
Lenka (Čt, 11. 1. 2007 - 14:01)
A když už tě tu máme - věříš na osud?
Olga (Čt, 11. 1. 2007 - 17:01)
NE.
xxcd (Pá, 12. 1. 2007 - 00:01)
Věřím na rovnováhu, na spravedlnost ... ale vyšší, než jen tu lidskou ... :) A jinak věřím v přítomnost ...
x (Út, 13. 2. 2007 - 10:02)
Náhoda neexistuje:-)
Lipták (Út, 13. 2. 2007 - 10:02)
Fakt ne?
Olga (Út, 13. 2. 2007 - 11:02)
Osud v mnoha ohledech ovlivnit lze a člověk žije takový život, pro jaký se rozhodne. Samozřejmě, že jsou věci, které můžeme ovlivnit jen stěží, jako například počasí, ale můžeme je zmírnit, eliminovat, odsunout, nebo si jich nevšímat. Jenže k tomu je potřeba mnoho píle a špetka štěstí. Tak ať ho máme všichni tolik, kolik potřebujeme.
Jakub (Út, 13. 2. 2007 - 12:02)
O osudu člověk může vše prohlásit zpětně, až situace, kterou osudem nazveme nastane. Proto možná osud neexistuje, ale jen náhody a nehody, které jsou příčinou dějů, které probíhají paralelně, nebo i sériově ... (Vedle sebe, za sebou) :) Osud je právě tento moment, stav ... Podle mě ...
jirka (So, 7. 4. 2007 - 09:04)
jak dlouho lidi ziji s cystickou fybrozou...
macek (St, 24. 10. 2007 - 13:10)
Děkuji.Nezůstávat v přesvědčení o nespravedlnosti osudu, proč zrovna já?!Je to tak těžké,ale tak nutné. Jak dát smysl něčemu co vám smysluplné ani trochu nepřipadá. Ani nevím,jestli mám chtít, aby to nějaký smysl mělo!!!!Jak se donutit myslet pozitivně a nenechat se tím vším převálcovat?Jak to překonat?
Josef (St, 31. 10. 2007 - 11:10)
V našem životě a v celém Vesmíru vládnou zákony Boha - Stvořitele - neexistuje zde žádná náhoda! Každý prožitek je následkem " Příčiny a tato vede k důsledku!" Vše začíná v naší mysli!! V podstatě se vše děje z baší mysle a to po "vyslovení" "JÁ JSEM" Toto jsou první Slova Stvořitele, když se Jimi projevil.
Neříkejme proto "já jsem nemocný, já jsem nešťastný, já jsem chudý ...." Skládáme si tím na "zhmotnění tohoto našeho "přání", aniž jsme si toho vědomi.
V životě jsme od Boha svobodni. To je PRAVDA. Ale špatně si ji vysvětlujeme. Bůh nás netrestá-ale neseme plnou odpovědnost za to, co myslíme,cítíme či nakonec provedeme. Protože platí: jsme od Boha svobodni, ale máme jen dvě možnosti-buď volíme v duchu božích zákonů nebo podle zákonů lidských. Platí další zákon Stvořitele: "Cokoliv dobrého nebo zlého, ať vědomě či nevědomě vykonáš vykonáš - s větší silou se ti vrátí!!!. Tím si vytváříme svoji Karmu, pro niž platí: "Žiješ podle toho, jak jsi se choval v životě minulém. Podle toho jak se budeš chovat nyní, budeš žít v životě příštím!" Platí tedy existence REINKARNACE!
Reinkarnace je v učení Ježíše Krista. Byla ale z Jeho učení vyřazena v r.553 Koncilu na požadavek císaře Justiniána a se souhlasem římských úředníků. Naši kněží to vědí, ale nechtějí to přiznat - protože z "rozjetého rychlíku" se nedá vystoupit. Na ČRoz 1 v sobotním večerním vysílání "Doteky víry" jednou kardinál M.Vlk na požadavek vysvětlení k reinkarnaci, řekl: ".. debata k reinkarnaci by byla na jiné úrovni.." Neřekl ale na které úrovni. O několik měsíců později na tutéž otázku, celkem rozčileně, odpověděl".. debatu o reinkarnaci zásadně odmítám!!!"
NIKDO neudělal učení Ježíše Krista takovou škodu, jako ti, kteří reinkarnaci z Jeho učení vyřadili!
Kdyby lidstvo bylo od cca r. 553 vyučováno o existenci reinkarnace, nikdo by si nedovolil sám sebe přivodit do těch konců, ve kterých nyní žijeme - nikomu ani dnes není nic platno jeho bahatsví, protože se tím v dalším životě nebude moci honosit. Našim úkolem v každém životě je jedno: duchovní pokrok!
V tomto mileniu se dějí věci, o kterých lidé -silná většina- nic neví. Planeta Země napřimuje svoji osu-nastává vdech a bude se přibližovat na bližší dráhu ke slunce. První planeta Merkur pak bude Sluncem "pohlcena." Než však Země přejde na tuto dráhu, nemůže s sebou vzít "duchodní opozdilce."!!
Příroda proto graduje v negativním smyslu, protože odpovídá na to, jak jsme se chovali, až každý padne na kolena, aby poznal, na které straně stojí. Blíží se Věk Porozumění, Osvícení a Duchovního cíle.
Tornáda, zátopy, činnost sopek
a pod. jsou vědomou činností Přírody čili Duchovní Hierarchie.
Hlavně nyní činnost vyhaslé sopky St. Helens v USA, tornáda Ritra-Katrina, události v Indonesii ad. Musíme si to všichni uvědomit a hlavně konečně ujasnit v denním chování v celé načí ekonomické a politické činnosti.
Konečná hodina Planety Země totiž již prošla - nyní žijeme z Milosti Boží - poslední nikoliv minuty, ale vteřiny.

Musíme tedy volat o pomoc Duchovní síly, protože platí i další,utajený, zákon: Jste od Boha svobodni a My (Duchovní síly)nesmíme proto do vašeho života zasahovat!! Jsme ale tady pro vás, až nás zavoláte a o pomoc požádáte - VOLEJTE NÁS!
EN (St, 31. 10. 2007 - 11:10)
macek : pokus se brát věci tak jak jsou, pokus pochopit druhé, pokus se radovat z maličkostí
Andy (Čt, 1. 11. 2007 - 09:11)
Věřím v nezvratný osud, věřím, že každý máme předem předurčenou cestu, věřím, že každý dostane, co si zaslouží a věřím v rovnováhu karmy:)
Návštěvník (Čt, 1. 11. 2007 - 09:11)
jo andy to věřím...já taky po 2-3 jointách věřím:-)
fjalsdfjlsafjlds (Čt, 1. 11. 2007 - 11:11)
ja si taky myslim, ze osud je dan a tezko ho nekdo zmeni
mike (Čt, 1. 11. 2007 - 13:11)
osud není , protože pokud by byl lidský život by stratil jakoukoli cenu
Návštěvník (Čt, 1. 11. 2007 - 13:11)
Lidský život má nejvyšší cenu, když najde a pochopí svoji cestu sebepoznání...cesta, která je předem nastavena:))
Téma o víře...věřím, že to každý vidí jinak:)
Mike: a v co věříš?
mike (Čt, 1. 11. 2007 - 14:11)
ve svobodnou volbu ... nezdá se mi nic lákavého v hledání již vyasfaltované silnice
Návštěvník (Čt, 1. 11. 2007 - 15:11)
Mike : jo máš svobodnou volbu, ale nakonec vždycky dojdeš na konec, ať klikatě nebo přímo. Konec je vždycky jen jeden. Konec máš daný.
mike (Čt, 1. 11. 2007 - 18:11)
jo smrt... ale to jestli umřeš jako sráč a nebo hrdina už je tvoje volba...
Návštěvník (Čt, 1. 11. 2007 - 19:11)
mike : proč vidíš všechno tak černě. Vyzařuje z tebe negativita. Život není jen černý, je barevný.
mike (Pá, 2. 11. 2007 - 10:11)
ale já mám často pocit že barvy jsou jen různé odstíny černé, nicméně je pravda že dnešní den se mi prozatím daří a doufám že ještě bude ( ačkoli ráno to vypadalo ještě dost hrozně...)
EN (Pá, 2. 11. 2007 - 10:11)
mike : přeji ti hezký den

PS : někdy se zapomenu zviditelnit, pak jsem anonym, ale není to úmysl, jen zapomnětlivost
mike (Pá, 2. 11. 2007 - 10:11)
no já to stejně většinou poznám , kdo píše... :)
EN (Pá, 2. 11. 2007 - 10:11)
telepatie?
mike (Pá, 2. 11. 2007 - 11:11)
možná a nebo typický způsob psaní .....
EN (Pá, 2. 11. 2007 - 11:11)
možná je to tak, kdo ví, ale anonymita je přeci kouzelná. A nakonec, ať máš nějaký nick nebo ne je jedno, protože si tam může každý nadepsat co chceš. Lépe řečeno záleží na každém z nás.
Vše je pomíjivé.
jozef (Ne, 9. 12. 2007 - 17:12)
už dlho nad tým premýšµam ,či máme osud určený ,alebo si osud tvoríme sami,zatiaµ sa prikláňam k názoru,že si osud sami tvoríme
Návštěvník (Ne, 9. 12. 2007 - 17:12)
nápodobně.
David (Ne, 9. 12. 2007 - 22:12)
Já o tom taky často přemýšlím a spíš se kloním k tomu, že máme osud určený a ovlivníme velmi málo nebo nic - ovšem když se pak člověk rozhoduje v konkrétní situaci, tak stejně jedná, jako by měl svobodnou volbu, to je ten paradox. Těžko si někdo při důležitém rozhodování řekne - je to jedno, stejně je to osud...
David (Ne, 9. 12. 2007 - 22:12)
Já o tom taky často přemýšlím a spíš se kloním k tomu, že máme osud určený a ovlivníme velmi málo nebo nic - ovšem když se pak člověk rozhoduje v konkrétní situaci, tak stejně jedná, jako by měl svobodnou volbu, to je ten paradox. Těžko si někdo při důležitém rozhodování řekne - je to jedno, stejně je to osud...
David (Ne, 9. 12. 2007 - 22:12)
Já o tom taky často přemýšlím a spíš se kloním k tomu, že máme osud určený a ovlivníme velmi málo nebo nic - ovšem když se pak člověk rozhoduje v konkrétní situaci, tak stejně jedná, jako by měl svobodnou volbu, to je ten paradox. Těžko si někdo při důležitém rozhodování řekne - je to jedno, stejně je to osud...
David (Ne, 9. 12. 2007 - 23:12)
pardon...
Hani (Ne, 13. 4. 2008 - 05:04)
souhlasim plne s Davidem
Leni (Ne, 13. 4. 2008 - 08:04)
Můj dědeček říkával-kdo se pod lavičkou narodil, pod lavičkou taky zemře.A já tomu věřím.Můžete se sice svobodně rozhodnout, ale pokaždé jste něčím limitiváni a o tom to je.
larry01 (Út, 9. 9. 2008 - 15:09)
nerozmyslali ste nad tym, ze to co sa deje vonka okolo vas je zrkadlom toho, co sa deje vnutri vo vas? Teda, napr. ak o sebe pochybujete, zivot vas dostava do situacii, aby ste opat zlyhali. A to je na to krasne, ze aby ste sa dostali von z tohto zacarovaneho kruhu, musite zmenit svoj postoj k sebe. A tak je to so vsetkym! Ziadena nahoda a osud. Svoj svet si vytvarate sami.
orinka (Út, 9. 9. 2008 - 16:09)
snad si hodně můžeme zajistit sami,mě hodně kartářek vyřklo podobný osud a já si jela svou,tak snad vše není dané,myslím,že jaká je naše povaha,takové je rozhodnutí a povahu je velice těžké změnit
Zákon přírody (Út, 23. 12. 2008 - 01:12)
Osud je předem určený každému a nelze se tomu ubránit. Můžete ovlivnit Váš účes, barvu oblečení, co jíte, atd. Ale zdraví, bohatství, výběr partnera etc.- neovlvníte!!! Říká se tomu osudové setkání, osudové štěstí, osudová chyba, osudová nabídka ...
Hezké vánoce a Nový rok 2009-:D !!!
Návštěvník (Út, 23. 12. 2008 - 10:12)
Přesně tak,naprostý souhlas.S osudem člověk nic nenadělá.Ať se snaží jakkoliv.
Tom (Út, 23. 12. 2008 - 10:12)
Ano, s osudem typu, že ožralý šofér vletí na chodník a zabije mě (případně zmrzačí) opravdu nic nenaděláme. já tomu říkám ve špatný okamžik na špatném místě. Ale diskuze by mohla být na téma, kde je hranice mezi osudem a vlastním rozhodováním o osudu. Protože řada lidí by mohla žít, kdyby třeba neletěli letadlem nebo nejeli zrovna vlakem atd.
Amy (Út, 23. 12. 2008 - 11:12)
Často o tom přemýšlím. Vždycky mě fascinovalo, jak jedním malým rozhodnutím člověk může změnit osudy spousta lidí (a vůbec nemusí jít o to, že sednu za volant a někoho zabiju, stačí, že se rozhodnu v určitou chvíli jít třeba do supermarketu...)Když někoho třeba opustím, změním mu totálně život. Potká někoho jiného, taky té osobě změní život. Bude mít jiné přátele, změní jim život. Bude mít jiné děti než bychom měli my dva spolu. Prostě docházím k názoru, že osud si nemůžeme řídit, protože ho denně ovlivňuje stovka maličkostí, na které nemáme vliv. Buď žádný osud neexistuje vůbec a všechno je náhoda, nebo je osud do nejmenších detailů daný. Argument, že ztrácíme svobodu volby mi nepřipadá relevantní, volbu tohoto osudu jsme si sami udělali před narozením - akorát si to nepamatujeme :-)))
Krásné svátky všem :-)
Petr (Čt, 1. 1. 2009 - 21:01)
Onehdy jsem slyšel výklad pojmů Malá a Velká Karma. Malou Karmu si lze představit jako řeku, ve které plaveme.Můžeme zvolit jakýkoliv styl, plavat od břehu ke břehu, zkusit to i proti proudu, ten nás ale vždy zanese tam, kam má. A když přijde Velká Karma, tak to je jako vodopády.Lze se utopit,omlátit se o dno,přežít.Tam již pak nemáme velký prostor k manévrování..
Návštěvník (Čt, 1. 1. 2009 - 21:01)
Ne to není že je člověk ve špatný okamžik na špatném místě....nic není náhoda a všechno má svůj smysl....můžeme zásadně ovlivnovat svůj život .....když deš po ulici a porazí tě šofér .....bud máš nějaký problém který neřešíš, přepínáš se , neodpočíváš a osud, bůh , universum nebo já nevím kdo tě zastaví ......nabo to máš v karmě,abys to prožil...ale řadu věcí mužem ovlivnit sami ......například neškodit, řešit věci včas....
Reklama