Můžeme stravu přetvořit myšlením?

Na jisté úrovni tedy schopnost dokonale přeměnit stravu existuje, pro většinu z nás je však tato úroveň zatím nedosažitelná. Zenbuddhistické učení říká: „Vše je jedna Mysl.“ Přímé prožívání této všezahrnující mysli je tím, co označujeme za „Jednotu“. K tomu, aby bylo možno Jednotu přijmout, je třeba nejdříve tělo i mysl dobře vyčistit.

Rychlé samovolné osvícení bez práce není příliš pravděpodobné. K práci na sobě je dobré mít přiměřené zdraví, což je již v rámci našeho praktického života, tedy hmoty, prostoru a času.

Je možné zhodnocení stravy nějak napomoci?

Zkoumáme-li, co je společné všem lidem, kteří dokáží žít o zcela nedostatečné stravě, nebo dokonce úplně bez stravy, zjistíme, že je to částečné nebo úplné opuštění všech osobních snah čili jejich přenechání nějaké vyšší síle. Nejdůležitější je opustit snahu řídit sám sebe, v což spadá i snaha řídit procesy svého vlastního těla.

Náš rozum je jen nedokonalý nástroj a má jen málo možností k tomu, aby mohl řídit tak jemné a složité procesy, jaké probíhají v našem těle. Chce-li jim nějak pomáhat, spíše jim naopak brání.

Přestaneme-li se chtít řídit sami, otevřeme se vlastně do velké míry proudu základní životní energie, kterou je tvořen celý vesmír a která je zřejmě schopna neomezeně přetvářet, nebo dokonce i vytvářet hmotu.

Tato základní energie zajišťuje zřejmě všechny procesy v těle, a čím je její proud mohutnější, tím více může pohánět i tak jemné procesy, jako jsou biologické transmutace čili vzájemné přeměny prvků.

Cesta k opuštění svých snah může vést přes víru. Víra není vlastně nic jiného než předání sebe sama a svých snah vyšší síle, Bohu.

Víra nemusí být jenom náboženského charakteru. Známe lidi, kteří se léta vyživují nepříliš kvalitní stravou, a navzdory tomu zůstávají celkem zdraví. Zkoumáme-li trochu jejich založení, zjistíme, že všichni pevně věří, že za všech okolností zůstanou zdraví. Ať snědí cokoli, tak věří, že jim to nijak neuškodí. Tato jejich důvěra působí vlastně tak, že neuplatňují snahy svého rozumu řídit procesy potravy, ale přenechávají vše vyšším silám, čímž se vlastně otevírají proudění oné základní životní energie.

O podobný přístup se můžeme také pokusit. Svou stravu sestavujeme a připravujeme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Tím však již vše, co můžeme sami vykonat, končí. O další pak poprosíme, přenecháme to vyšším silám, spolehneme se na moudrost svého těla, na to, že vše potřebné maximálně využije a vše přebytečné hladce vyloučí. Blíže se o tyto procesy již nestaráme. Necháváme je klidně probíhat a vzdáváme za ně svůj vděk.

Zdroj: Tomáš Štanzel - Strava a vědomí, nakldatelství DharmaGaia