Filosofie a historie klinické naturopatie

30.3.2017 00:01
Terapie

Klinická naturopatie je novodobý pojem, nicméně její kořeny sahají až do daleké historie. Základní principy naturopatie jsou staré tisíce let a svůj význam mají i v dnešní době.

Ebersův papyrus je egyptský lékařský papyrus s vědomostmi o léčivých rostlinách, datovaný asi do roku 1550 př. Kr. Tento čtyřicetistránkový dokument popisuje kromě léčivých rostlin také používané léčebné postupy. Staří Egypťané byli známí tím, že vyznávali celostní přístup v léčení a při svých terapiích používali léčbu bylinami, jídlem, masážemi a rituály.


Nejslavnější lékař starověku a „otec medicíny“ Hippokrates vycházel  z představy o čtyřech tělesných šťávách (humorech), jejichž poměr určuje reakce na okolí. Rozdělil temperament na čtyři typy - sangvinik, melancholik, flegmatik  a cholerik. Zdraví a nemoc vnímal jako poměr jednotlivých šťáv a klasifikoval rostliny a jídlo podle jejich schopnosti ovlivnit poměry tělesných šťáv. Hippokratův přístup - lék by měl respektovat pacientův temperament/povahu a lékař by měl pomáhat s cílem usnadnit a podpořit přirozený proces uzdravení.


V roce 55 n. l. sepsal řecký lékař Dioscorides sérii botanických svazků nazvané De Materia Medica, kde rozdělil byliny podle jejich účinku na zahřívající, hořké, adstringentní, diuretické a tonizující. Jeho práce se stala nejrespektovanějším zdrojem informací o léčebných látkách až do moderní doby.  


Ibn Sina (980 - 1037 n. l.) perský lékař také známý pod jménem Avicenna sepsal svého času nejkomplexnější lékařskou encyklopedii Kitah al Qanom, která je souhrnem lékařských znalostí a která ovlivňovala lékařské vzdělávání ještě dalších 600 let. Encyklopedie byla ve 12. století přeložena do latiny   a do 18. století byla používána v osnovách na universitách ve Francii.


Hippokratés, Dioscorides i Avicenna uznali potřebu vnitřní i vnější rovnováhy k udržení zdraví.
Opírají se o poznání životní síly, která byla různě chápán ve smyslu chi, prány, temperamentu a přírodních živlů. Bez ohledu na pojmenování byla lidská životní síla vždy považována za klíčově důležitou a léčivá síla přírody byla součástí všech tradičních léčebných praktik.

Přírodní léčba v Evropě
Mezi dvě nevlivnější postavy evropské přírodní léčby patří Vincenz Priessnitz (1799 - 1852) a Sebastian Kneipp (1824 - 1897). Jejich průkopnická práce v hydroterapii byla předmětem provinčního soupeření, profesionální rivality lékařské komunity. Přesto položili základ pro praxi vodoléčby a přírodní léčby v celé Evropě.

Naturopatie a Severní Amerika
Naturopatie se rozvinula z evropského trendu vodoléčby a bylinné terapie s využitím přírodní léčby v kombinace s dalšími terapiemi jako jsou masáže, homeopatie a spinální manipulace.
V USA byla naturopatie  formalizována jako uznávaný způsob léčby pod vedením Benedicta Lusta na začátku 20. století. Lust byl žákem Kneippa a představil vodoléčbu v USA. Vystudovaný osteopat a chiropraktik ve Státech otevřel první obchod se zdravými potravinami a založil školu masáží a chiropraxe v New Yorku. Lust také koupil práva k pojmu „naturopatie“ od Dr. Johna Sheela v roce 1902.
Ve 20. a 30. létech byla naturopatie na vzestupu, naturopatický magazín vzdělával veřejnost o prevenci nemocí se těšil velké oblíbenosti mezi svými čtenáři. Naturopaté začali spojovat souvislost mezi stravou a vystavení chemickým látkám ve vztahu ke chronickým onemocněním. Jednalo se o nový revoluční způsob myšlení.
40. a 50. léta přinesla revoluci v moderní medicíně, několik zásadních momentů ve vývoji západní medicíny poškodilo celostní přístup ke zdraví. V roce 1941 byl představen penicilin.  Streptomicin byl představen v roce 1950 a byl použit na léčbu tuberkulózy. Během třiceti let se západní medicína začala zdát neporazitelnou. Preventivní medicína tak ustoupila do pozadí.
Naturopatie si prošla ve 20. století svými vzestupy i pády. Obnovu zažila na konci 60. let a na začátku 70. let v okamžiku, kdy byla veřejnost stále více rozčarována ze západní medicíny. Tragické následky léčby thalidomidem v těhotenství způsobilo první zpochybnění pohledu západní medicíny na jednotlivé části lidského těla místo na člověka jako celek.
V roce 1962 vydal Rachel Carson „Tiché jaro“ a díky tomu se stal přední postavou a hybnou silou přírodní léčby. Poprvé byla široká veřejnost varována před širokým použitím pesticidů a hnojiv a dopad knihy se neomezil jen na Severní Ameriku.  V 60. a 70. letech masivně vzrostl zájem široké veřejnosti o zdraví a vývoj lidského vědomí a mnozí se obraceli k přírodní medicíně pro odpovědi. Zájem o studium přírodní medicíny na vysokých školách vzrostl až 400 násobně, což odráželo i celosvětový trend.


Vývoj naturopatie v Austrálii byl hodně ovlivněn zejména bylinnou medicínou. Denis Stewart zde v roce 1978 založil školu bylinné medicíny, jejíž úspěšní absolventi byli oceněni Diplomem lékařského bylináře. Díky pravidelným pátečním večerním čtením v Glebe Town Hall v Sydney byl Stuart zapojen  do vzdělávání stovek praktiků, mezi nimiž byli nejlepší a nejznámější australští lékaři. Stuart je také velmi respektován pro vytvoření komplexního systému dávkování bylinných přípravků, které bylo otisknuto v British Herbal Pharmacopoetia v roce 1983, Vždy tvrdil, že není-li bylina je předepsána v rozsahu stanovené dávky, nemůže být dosaženo maximálního účinku. Byl velkým zastáncem silného dávkování tekutých extraktů 1:1, které se staly základem také pro Británii a spojené království.



Principy moderní naturopatie
1. Léčit celé tělo (TOLLE TOTUM)
Zdraví a nemoc jsou výsledkem složité provázané souhry fyzických, emocionálních, mentálních, spirituálních a sociálních faktorů které na sebe vzájemně působí a prolínají se.
2. Nepoškodit (PRIMUM NON NOCERE)
Porozumění tomuto principu vyžaduje znalosti uzdravovací síly přírody. Naturopatova role je usnadnění přirozeného samoozdravného procesu těla, které nemohou uškodit.
3. Doktor jako učitel (DOCERE)
Slovo doktor je latinského původu a v překladu znamená „učitel“. Tato teze opakuje, že tělo, jako součást přírody se může uzdravit bez lidské intervence. Samouzdravovací  síla leží uvnitř těla, naturopat je zde chápán, jako průvodce tímto procesem, který jej podporuje. Naturopat zde vysvětluje a poučuje nemocného. Musí ho umět motivovat a neustále ho podporovat.
4. Prevence (PREVENTARE)
Jedná se o princip čím dál tím těžší zakomponovat do současného zdravotního systému orientovaného na nemoc. V péči naturopata to bývá mnohem snadnější, ať už se jedná o prevenci rozvoje dalších komplikací souvisejících s nemocí, tak    i nových stavů.

Naturopatie je ve své základní podobě oslava jednoduchých principů s přispěním: čerstvého vzduchu, čisté vody, sluncem, adekvátním odpočinkem, výživnou stravou a použitím bylinných přípravků a výživy k přispění samouzdravovacích procesů, které jsou tělu vlastní.  
- choroby vznikají nahromaděním odpadních látek v těle.
- všechny chorobné příznaky jsou jen projevem snahy organismu, vyloučit nahromaděné škodliviny
- lidské tělo je schopno samo vyléčit všechny choroby, pokud mu pomůžeme správným způsobem

Přidat komentář

 
* *